Spoločnosť

Matovič osadníkov vyhlásil za vzor, teraz spustošili úrodu starčekovi

V obci Bystrany sa miestni osadníci postarali o rozruch. Starčekom totiž totálne spustošili úrodu, ktorú si sami vypestovali. Táto obec sa však preslávila ešte počas koronakrízy, kedy bola miestna osada v karanténe a premiér Igor Matovič povedal, že táto osada a ľudia v nej môžu byť vzorom pre celé Slovensko.

Pán Štefan s manželkou Máriou majú na toto vyjadrenie odlišný názor. Zasadili si zemiaky, no po nájazde osadníkov prišli o všetko, o úrodu a peniaze. Teraz im ostali len oči pre plač. Podľa dostupných informácii boli páchateľmi deti (10 a 12 rokov). Viac v reportáži TV Markíza

Pomôžte nám udržať Magazín 1!

Liberálna politika neustále útočí a snaží sa bojovať proti našim správam! Na sociálnych sieťach nám je obmedzovaní dosah našich článkov a totalitné praktiky nám znižujú príjmy z reklám. Je to účelové a vieme o tom. Pomôžte nám ľubovoľnou sumou udržať náš magazín, aby sme Vám mohli neustále prinášať správy, ktoré sa liberálnym médiám a politikom nepáčia. Ďakujeme Vám! Kliknite sem a môžete nám pomôcť v boji proti liberálnej politike!

7 Replies to “Matovič osadníkov vyhlásil za vzor, teraz spustošili úrodu starčekovi

  1. Nech si ich berie Igorko za susedov a nech prežíva s nimi peklo ako všetci,ktorí ich máme v obciach a nanajvys za susedov.Nech ho okradnú vybrakuju ťažko obrobenu záhradu a keď si bude chcieť oddýchnuť nech mu pustia muziku na plné pecky ako to len ide,že sa otriasajú skla v oknách.Potom určite zmení svoj názor.Takto sme odsúdení žiť na východe Slovenska.Odtrhnute
    západne Slovensko od skutočnej reality.Nikdy sa neprispôsobia nedá sa s nimi žiť.Vrelo odporúčam presťahovať ich do Trnavy a Bratislavy.

  2. Kariéra kriminálnika:
    10 – 12 ročný som kradol zemiaky
    13 – 15 ročný som kradol bicykle
    16 – 18 ročný som prepadával dôchodcov
    19 – 60 ročný som kradol autá, vykrádal byty, domy, chaty, bral som všetko čo sa dalo, u nás v osade sa všetko zíde, kradol som urbárom drevo
    Fízli ma nikdy nechytili, som rýchlejší, prefíkanejší. Som u nás v osade vzorom pre deti a mládež.

      1. To nie je o mne, ja žiadnu kriminalitu nepácham, tým som len opísal osadníkov, že čo robia a ako postupujú kariérne nahor.

  3. Každý človek, ktorý má záhradu a polia, vie, že práca na nich je fyzicky náročná, pestovaniu treba venovať veľa času, treba mať trpezlivosť, úroda nepríde z večera na ráno, rastliny treba polievať, okopávať, vytrhať burinu…. človek sa teší na úrodu a je to zraňujúce, keď mu niekto všetko zničí.
    Veľa ľudí na Slovensku je mierumilovných, nekonfliktnych, ale toto je už primoc. Kto ochráni slabšieho, veď to treba riešiť a nie mávnuť rukou a nechať to tak, veď to prerastie do veľkých problémov, budú si tí lúpežníci dovoľovať viac a viac.

  4. Jako právník i jako svého času předseda Komise k projednávání přestupků v jisté obci v České republice jsem již ve svém odborném životě nabyl určitých osobních zkušeností na základě kterých si dovoluji vyslovit svoji domněnku, že zde v případě Slovenska (a částečně i v případě České republiky) hlavním problémem nejspíše asi bude nedostatečná vůle zas strany vládnoucího režimu a jeho orgánů činných v trestním řízení (potažmo v přestupkovém správním řízení) trestně stíhat kriminalitu této části obyvatelstva.
    Výmluvy, že ty brambory kradly „děti“ údajně prý jakože bez vědomí rodičů, kterým je velice těžké prokázat, že s těmito krádežemi svých trestně – vzhledem k nízkému věku – nepostižitelných „dětí“, že měli cosi společného, je velice alibistické, a mnohem spíše než nemožnost prokázat rodičům těchto „dětí“ vinu na těchto krádežích brambor je zde ve skutečnosti politicky motivovaný záměr nestíhat tyto zločince za nimi prováděné krádeže prostřednictvím svých „dětí“.
    Je sice pravda, že jsou zde určitá procesně-právní omezení daná možnostmi kdy lze odepřít svou výpověď z důvodů hrozby trestního stíhání sobě samému či osobě blízké ať již po sdělení obvinění anebo ještě i předtím pokud jde o institut Podání vysvětlení, nicméně ale ani tyto praktické komplikace pro objasňování trestné činnosti nic nemění na tom, že v podstatě zde bohužel ve skutečnosti plně platí přísloví „Kdo chce, ten hledá řešení a kdo nechce, ten hledá pouze jen pouhé výmluvy, pro své úplně vylhané a osobně alibistické pseudozdůvodnění si toho, proč něco jakože údajně prý „udělat nelze“.
    Nechci teď nikoho nijak zatěžovat nějakými právně složitými nuansemi, kterým by stejně většina čtenářů nerozuměla a proto se omezím pouze jen na pohled na tento specifický problém krádeže brambor „dětmi“ pouze jen z hlediska přirozené logiky, položením si zcela logických otázek, které si úmyslně nikdo nepoložil:
    To jakože „děti“ bez vědomí svých rodičů kradly brambory?
    1.Za prvé – No, kdyby děti někde třebas v obchodě ukradly či pokusily se ukrást nějaké třebas sladkosti, například nějaké sladké třebas čokoládové bonbóny, cukroví, čokoládu anebo jinou maškrtu s úmyslem, aby to pak snědly a s chutí si na tom pochutnaly, dobrá to bych ještě jakože možná třebas i bral, jako cosi eventuálně i realisticky pravděpodobného, že to mohly děti skutečně udělat i bez vědomí rodičů, ale že by děti jen tak z vlastní iniciativy a bez popudu rodičů kradly brambory z cizí zahrádky?
    – Proboha a proč by ty „děti“ bez vědomí rodičů jen tak sami pro sebe měly krást nějaké syrové brambory?
    2.Za druhé – již to že ty „děti“ šly jakože údajně prý bez vědomí rodičů krást vůbec něco do nějaké cizí zahrádky je již samo o sobě divné, ale budiž, pokud by ty děti tam šly krást třebas nějaké třebas chutné sladké jahody, maliny, třešně či později třebas broskve anebo ještě později na podzim nějaké chutné sladké hrozny vinné révy, to bych ještě chápal, byť i ovšemže i v těchto případech bych byl tohle ochoten připustit, že ty děti toto chutné sladké ovoce kradou bez vědomí svých rodičů pouze jen tehdy, pokud by ho tam hned na místě hned i konzumovaly a nikoliv tehdy, pokud – aniž by ho tam hned na místě jedly – by si toto kradené sladké ovoce pečlivě ukládaly do nějakých košů či bedýnek, které by si tam jakože údajně prý bez vědomí svých rodičů tam zcela racionálně vzaly spolu se sebou.
    – Ale že by „děti“ jakože údajně prý bez vědomí rodičů jen tak si šly sami pro sebe krást někde do nějaké cizí zahrádky syrové brambory?
    – Proboha a co by ty děti s těmi brambory – které si údajně prý pouze jen sami pro sebe a údajně bez vědomí svých rodičů nakradly – co by posléze s těmi syrovými brambory chtěly dělat?
    3.Za třetí – Poté co ty „děti“ brambory ukradly logicky je pak asi nejspíše přinesly domů, neboť asi stěží nezletilé děti vlastní nezávisle od svých vlastních rodičů nějaké své vlastní skladovací prostory, kam by ty ukradené brambory uskladnily.
    – A tady teď zas nastává logická otázka, zda-li to těm rodičům bez kterýchžto vědomí ty jejich „děti“ jakože údajně prý z vlastní iniciativy si jen tak sami pro sebe kradly brambory, nebylo divné odkud jejich ratolesti ty brambory získaly?¨
    – To se ty rodiče, kteří jakože údajně prý s tou krádeží brambor neměli nic společného ani jen nezeptali svých dětí – za jejichž výchovu jsou zodpovědni – odkud mají ty brambory?
    Bylo to těm rodičům úplně jedno?
    – Apropó trestná je nejen krádež, ale i zatajení věci, ono totiž není trestné jen to, když třebas někdo ukradne peněženku, ale trestné je i to, když někdo náhodně někde třebas polní cestou domů nalezne na zemi něčí ztracenou peněženku, kterou si jako nepoctivý nálezce ponechá, ačkoliv byl povinen – i když osobně nezná vlastníka oné ztracené peněženky – odevzdat ji buď na policii anebo na nejbližší obecní úřad. I tohle ponechání si nalezené věci je trestné!
    – Analogicky i kdyby čistě hypoteticky nějaký zemědělec svážel nějaké pytle s brambory a nějaký by mu cestou třebas v nějaké prudké zatáčce z korby nákladního auta spadl a někdo jiný by tento ztracený pytel brambor pak našel a přivlastnil si jej, i tohle by bylo zatajení nalezené věci, respektive i tohle by bylo u nepoctivého nálezce trestně postižitelné v závislosti od ceny zatajeného nálezu minimálně jako přestupek.
    4.Za čtvrté – Pokud se na to tito rodiče svých „dětí“ zeptali odkud ty brambory mají, co jim bylo od jejich „dětí odpovězeno?
    – Pokud rodičům bylo odpovězeno, že ty jejich „děti“ jakože údajně prý jen tak ty brambory někde našly, tak to už jsme si vysvětlili, že i toto jakože „zatajení nálezu“ je také trestné!
    – Pokud rodičům bylo těmi jejich „dětmi“ odpovězeno, že jim ty brambory jakože někdo údajně prý jen tak pro nic za nic „daroval“, i pak pokud by se – vzhledem k rodičovské zodpovědnosti za své děti – rodiče s tímto vysvětlením jakože „uspokojili“ a nevyvinuli by žádné své vlastní úsilí po ověření si pravdivosti tohoto vysvětlení, tak jsou rovněž vinni za danou krádež z důvodu své hrubé nedbalosti!
    – Pokud rodičům bylo těmi jejich „dětmi“ odpovězeno, že ty brambory jakože někde koupily, tak zde platí tentýž princip povinnosti rodičů, ověřit si pravdivost této informace.
    A to nemluvě již nad rámec těchto skutečností ještě o dalších otázkách vzbuzující veliké pochybnosti:
    – Pokud ty jejich „děti“ si ty brambory jakože někde koupily, tak to jakože měly k tomu nějaké peníze?
    – A pokud peníze měly, odkud je měli? Snad od rodičů?
    – A i kdyby jakože si představíme tak směšnou absurditu, že měly jejich „děti“ třebas nějaké kapesné, nuže to snad doopravdy si ty jejich „malé děti“ jen tak Bůh ví proč si nekoupily ze svého kapesného nějakou hračku, ani čokoládu či nějaké sladké čokoládové bonbóny a podobně, ale že by si „malé děti“ ze svého vlastního kapesného namísto toho sami pro sebe raději jakože údajně prý kupovaly právě nějaké syrové brambory?
    – To snad těm jejich „dětem“ tak velice chutnají syrové brambory, že jsou ochotny na ně zaplatit peníze ze svého vlastního kapesného?
    – To těm jejich „dětem“ tedy nějaké syrové brambory chutnají více než třebas nějaké cukroví, čokoláda anebo čokoládové bonbóny když si raději jakože sami pro sebe namísto takovýchto sladkostí a pochoutek koupily právě syrové brambory?
    – A to tam navíc na okolí existuje nějaký podivínský noční prodejce brambor, který své brambory Bůh ví proč z nějakého nepochopitelného důvodu prodává právě v nočních hodinách?
    5.Za páté – V časech když jsem řídil Komisi k projednávání přestupků, tak jsem si vyslechl množství všelijakého více či méně absurdního lživého pindání obviněných, a nepopírám, že také jsem to mohl vzít jen tak pro-forma formalisticky abych se toho případu co nejrychleji zbavil aniž bych naplnil skutečný účel a smysl přestupkového správního řízení a mohl bych si udělat čárku že případ je jakože „vyřešen“ a nechal bez skutečného objasnění skutkového stavu a spravedlivého potrestání pachatele přestupku se i nadále smát se spravedlnosti i poškozeným do tváře. Já však ale byl ochoten jít tou trnitou cestou byť i to znamenalo mít s tím případem mnohem více práce, než kdybych to jen tak pro-forma formalisticky odflákl.
    A jako právník díky tomu, že ostře vnímám hranici zákona, kterou sice nikdy nesmím překročit a ani jsem ji nikdy nepřekročil, přesto však ale v zájmu objasnění skutečné pravdy a tím tedy i naplnění poslání spravedlnosti vím, že mám právo – je-li to nezbytné – jít právě až na tu samou hranu zákona, jako například když toho nelogicky absurdního lhaní bylo příliš, tak jsem jakoby jen sám pro sebe, ale zato nahlas aby to i obviněný slyšel si položil řečnickou otázku „To snad opravdu já vypadám jako idiot totálně padlý na hlavu?“
    Zajisté vzhledem k tomu, že to byla pouze jen nahlas vyřčená řečnická otázka položená samému sobě a nikoliv obviněnému, obviněný nebyl nijak povinen na ni nijak odpovědět a ani jsem od něj žádnou odpověď nepožadoval.
    Přesto však ale mohu konstatovat, že psychicky toto obviněnými vždy poněkud otřáslo a ve svém dalším lhaní ztratili již své dosavadní sebevědomí, sebedůvěru, mluvili dál již značně nejistě, ba i zcela znejistěli a z hlediska kausální logiky ve svém lživém vykreslování skutkového stavu se mimoděk dopouštěli mnohem větších trhlin, alogistických nesmyslů a chyb, ba dokonce někdy ono naznačení, že těm jeho lžím ani za mák nevěřím mělo natolik demotivující vliv na jeho další lhaní, že se někdy i rovnou přiznal a řekl pravdu jak to ve skutečnosti bylo.
    Jednou jsem slyšel dokonce zhruba i takovouto odpověď: „Jestli jste pane doktore idiot totálně padlý na hlavu anebo nejste idiot totálně padlý na hlavu to já ovšemže předem nevím a vlastně ani vědět předem nemohu, neboť Vás osobně neznám, ale jsem to alespoň opět zkusil, protože v minulosti před Vámi oni vždy všichni skutečně byli idiotmi totálně padlými na hlavu, nuž a tak jsem si řekl, že proč bych to nevyzkoušel i nyní, když to v minulosti vždy tak dobře fungovalo.“
    6.Za šesté – Nejabsurdnější případ lhaní anebo jeden z nejabsurdnějších případů lhaní se odehrál v jistém mladém státě vzešlém z bývalé Jugoslávie. Jistý zločinec tam znásilnil ženu, ta žena však ale bezprostředně poté co „do ní pachatel vnikl svým pohlavním údem“ mu tato znásilněná žena z opasku mimoděk vytáhla jeho vlastní nůž a intuitivně bodla jej v sebeobraně tím pachatelovým nožem do břicha, čím mu způsobila středně těžké zranění.
    Tento zločinec pak po tom znásilnění a utrženém zranění utekl sice domů, ale to zranění bylo relativně dosti veliké aby se jen tak obešel bez jakéhokoliv lékařského ošetření. Lékařům řekl, že údajně prý spadl na schodech a nůž se mu jen tak sám zapichl do břicha, čemuž již od počátku lékaři příliš nevěřili.
    Pak když na něj došlo kvůli tomu znásilnění, tak kategoricky popřel, že by se dopustil znásilnění nebo pokusu o znásilnění, ba dokonce i popřel že by s ní kdy měl nějaký pohlavní styk, vždyť ji přece ani vůbec nezná, a tvrdil, že údajně prý ona žena – která navzdory tomu, že ji potkal po prvé v životě – ho z ničeho nic, jen tak pro nic za nic když šla kolem něj najednou zcela bezdůvodně fyzicky napadla, a při tom napadení jen tak úplně bezdůvodně vytáhla jeho nůž zpoza jeho opasku a bezdůvodně jej bodla do břicha. A to že to nenahlásil bylo pouze jen pro to, že je feminista a galantní gentlemen, v důsledku čehož nechtěl aby ta holka z toho měla nějaké nepříjemnosti.
    Po provedení testů DNA plus vyšetření znásilněné ženy u gynekologa se sice k znásilnění již chtě-nechtě byl nucen přiznat, ale tvrdil, že tak učinil údajně prý jakože „pouze jen v sebeobraně“ v důsledku toho, že ho ta cizí žena jen tak z ničeho nic bezdůvodně fyzicky napadla když náhodně procházela kolem něj, bodla jej nožem do břicha, a protože se obával že jej s tím nožem po tom bodnutí do břicha ještě nakonec posléze i zabije, tak v strachu o svůj život, ji v jakési jakože krajní nouzi v sebeobraně v reakci po tom bodnutí do břicha „v sebeobraně“ znásilnil. Toto následné znásilnění ale že bylo vynuceno tím, že to udělat musel po tom, co ho bezdůvodně bodla nožem do břicha, jinak by ho možná ona tím nožem po bodnutí do břicha ještě i zabila.
    Naštěstí ale k této události nedošlo na Slovensku nebo v České republice, a v té bývalé jugoslávské republice oni vyšetřovatelé, prokurátoři a ani soudci přece jen nebyli idiotmi totálně padlými na hlavu, a tak pachatel dostal po zásluze asi sedmiletý trest vězení…

    S projevem hluboké úcty

    JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *